Soutěž o „Vesnici roku 2019“
V lednu roku 2019 jsme se rozhodli přihlásit do soutěže o „Vesnici roku 2019“. Předcházely tomu velmi pečlivé a velmi poctivé přípravy, které někdy končily v pozdních večerních hodinách a většinou velkou únavou a vyčerpáním, střídavě všech zúčastněných. 30. 5. 2019 nastal den dé. Do obce přijela desetičlenná hodnotící komise a po nezbytném úvodu a představení se navzájem, jsme podle předem připraveného itineráře (s myšlenkou co nejvíce šokovat) vyrazili na exkurzi po obci. Začátek naší exkurze byl u nového parčíku, po výkladu o tom, jak se mu věnujeme a hodláme věnovat ještě více, jsme pokračovali kolem historického panského statku nyní Agro Jenišovice až do dvora hospody. První zastávka s přivítáním Jitky v tradičním (někdy ta tradice začít musí) lozickém kroji, s občerstvením v podobě miniřízečků, koláčků, pivíčka a slivovičky, k tomu historie vzniku hasičů v Lozicích, vyobrazení historické hasičské stříkačky na stěně a nová klubovna pro hasiče (pracovní název, jinak vinárna), to vše nastínilo, že exkurze opravdu nebude jen tak obyčejná.
Následná cesta od hospody k mostu, paní učitelka Bára zkouší žáčky z vědomostí o řece Novohradce, mostu se třemi pilíři, rozdává jedničky a pochvaly. Komise pochopila náš scénář a začíná se bavit. Pokračujeme povodněmi a historií obce až k čekárně, kde komisi čeká další občerstvení. Nad různými druhy jednohubek jim přechází oči, začínají dotazy ohledně vybavenosti obce. Nejstarší členka komise (věnujeme ji zvláštní péči v podobě projížďky osobním vozem včetně řidiče slečny Evy) skládá poklonu za vybudování inženýrských sítí, hlavně kanalizace a doporučuje postavit pomník panu starostovi (budeme muset navýšit rozpočet). Snažíme se popohnat komisi (starosta se nechal unést výkladem, ale zapomíná u toho chodit), a když se blížíme, všichni soustředění uspokojit odpověďmi zvědavé komisaře, vstupuje do předem připraveného scénáře rozpracovaný Venda Sotonů a rozhodne se totálně rozhodit všechny rozvášněné vypravěče tím, že nastartuje benzínovou sekačku a komise nekomise, vyrazí posekat předzahrádku. Naštěstí včas zasahuje tatínek Ondra a jeho pracovní zápal rázně utne. Komise má pocit, že to patřilo ke scénáři, ti , kdož vědí že ne, právě přežili infarkt.
U dalšího lozického mostu si komise poslechne brilantní výklad Martiny Doudové o jeho vybudování a směřujeme k naší stoleté lípě. U té sedí osmdesáti pěti letá babička Salátová (jako reklama na dlouhověkost), se svými vdolky (prý chtěla upéct koblihy, ale vdolky dostala příkazem). Zde padla i velmi odvážná nabídka naší zdravotnice Radky, která nabídla již dříve zmíněné nejstarší člence komise, svezení na invalidním vozíku. Z pochopitelných důvodů (osobní řidič je osobní řidič) byla odmítnuta. Dále povídání o vysazení lípy, prohlídka fotografií z dob dávno minulých a snažíme se opět zrychlit starostu, neboť nám utíká čas (mimochodem nezbyl ani jeden vdolek). Cestou ke splavu zmíníme protipovodňové opatření, problémy se sesuvem opuky ze skály za Zavřelovými a najednou, kde se vzal, tu se vzal, z břízového zátiší u splavu vylézá vodník (dva v jednom Verunka Vesecká). Šokovaní členové komise to nepobírají, cvakají foťáky jeden přes druhý, žasnou nad uleželými utopenci a ze šoku je probírá až zelená (prý živá bio voda z naší řeky). V představě, že je nemůže už nic překvapit, se vydávají na další etapu naší naplánované exkurze. V poklidu si užívají kvetoucí skalku a z rozjímání nad její krásou je vytrhne až vrkající dav dětí, které vezou na trakaři Jidáše. Pochopili, že naše fantazie nezná hranice a v napjatém očekávání se vydávají dál. Za zatáčkou u Mlejnkových objeví úžasný pohled na místní atrakce, po pravé straně zvířátka sádrová, po straně levé živá a naproti zase výstava zemědělské techniky všeho druhu i věku. Zachrání to snad už jenom místní řezník Krkovička (Luděk) se svojí domácí tlačenkou a jitrničkami. Podařilo se, tlačenka i jitrničky chutnaly, šťopička slivovičky na spláchnutí mastného a po prezentaci virtuální univerzity třetího věku, vyrážíme k místní vinici, založené přesně před deseti lety. Ochutnávka rádoby lozického vína (tím jsme je opravdu neopili) v pevném i tekutém stavu, v rychlosti výklad ke kostelu a oběma statkům a závěrečný tah na bránu – výkvět hasičů i s úspěchy a oceněními. Poslední překvapení dne je nedočkavci vyvolaný poplach hoříííííí a rychlý zásah našich nejmenších. Na závěr posezení u kapličky, pochvala před nastoupenou jednotkou (i slzička ukápla) a máváme na rozloučenou. Už jenom dobrý pocit z odvedené práce a velký dík všem, kteří se na prezentaci obce podíleli, neboť nás toto úsilí dovedlo až ke stuze rovnou zlaté (první místo v kraji).
Hanka Hrušková
